Prolog

Chlapec, který se chtěl státi kolovrátkářem, hasičem, kapitánem neb cestovatelem, se špatně učil, i usoudili, že z něho mnoho nebude. Proto ho dali do továrny. Koval skoby, počítal, montoval stroje, tkal nekonečná pásma ubrousků a ručníků a nad kilometry vojenského cvilichu určeného pro Čínu se posléze tak roztoužil po přírodě, že utekl z fabriky a stal se malířem, což se mu doposud velmi nevyplatilo.

Bratři Čapkové, Předmluva autobiografická ke knize Krakonošova zahrada, 1918

Pro Josefa Čapka nebyla cesta k umění zpočátku snadná a musel být již v raném mládí velmi tvrdošíjný, aby si ji prosadil. Rodiče zamýšleli přebudovat dědečkův hronovský mlýn na přádelnu a svého staršího syna poslali na tkalcovskou školu, aby získal kvalifikaci k jejímu vedení. Chlapce svobodně vyrůstajícího v přírodě podkrkonošské „Krakonošovy zahrady“ však tovární praxe příliš nepřitahovala a přál si být malířem. Jako rozumné kompromisní řešení zvolila rodina studium na c. k. uměleckoprůmyslové škole v Praze. Čapek zde začíná studovat roku 1904. V pedagogickém sboru tehdy působil Jan Kotěra, Jan Preisler, Arnošt Hofbauer, Stanislav Sucharda a další představitelé secesního umění. Secesní dekorativismus poznamenal i nejstarší výtvarné pokusy Josefa Čapka, které se zachovaly.

Výstava Edvarda Muncha, která byla v roce 1905 hlavní událostí sezóny a zásadně ovlivnila nástup české předválečné avantgardy, určitě nemohla studentu dychtivému moderních novinek uniknout, ale bezprostředně na ni nereagoval. Když se roku 1907 v Praze veřejnosti poprvé nesměle představila skupina Osma, měl ještě hodně daleko k progresivním pozicím, maloval symbolistní krajinky a sentimentální obrázky pro slečny z tanečních.

Výrazněji se prosazoval spíš na poli literárním. Společně s Karlem psal do kulturních rubrik referáty a kratší prózy, jejichž charakter je také v jádru secesní. Poctivě vychovaní a solidně založení venkovští hoši se ve svých virtuózně formulovaných textech stylizovalido pózy lehce dekadentních a světaznalých dandyů, jimž není nic svaté, s cynickým nadhledem řešili otázky feminismu, anarchismu, moderní morálky či dělnického hnutí, bez skrupulí si troufali na erotická témata. Tvorbu rodící se předválečné avantgardy sledovali zpočátku přezíravě: “…zdá se, že tito jinak velice moudří lidé, jež jako havíři spustili se do šachet svého mozku, zabloudili v jeho tmavých chodbách, následkem čehož místo jasné syntetické řeči pronášejí temná a strašidelná slova, řeč kalnou jako posvětní vody, skládají hudbu, která chce mluviti, zapomínajíc, že má býti také harmonií a krásou.”

Pod šifrou B. Č. Se přitom skrývali mladíčci ještě hodně zelení; když začali společně psát, bylo Josefovi dvacet a Karlovi sedmnáct let. Jejich odvaha a osobitá stylizace zaujaly tehdy S. K. Neumanna, který dal roku 1910 ve svém Sešitu erotickém prostor i Josefovým grafikám s poněkud naivně světáckými erotickými scénkami. Mladí Čapci se s Neumannem rychle spřátelili a až do počátku dvacátých let zůstávali v těsném osobním i pracovním kontaktu.

Od konce roku 1910 patřili bratři Čapkové k pravidelným návštěvníkům proslulé kavárny Union na rohu Národní třídy a Perštýna, kde se ke kávě půjčovaly umělecké časopisy z Paříže i Mnichova a kde se rodily nové skupiny a umělecké směry.Teprve pak se začali ve výtvarném umění aktuálněji orientovat. V referátu o výstavě Nezávislých, která v Praze roku 1910 představila současné francouzské umění, zdůrazňovali už nové principy výstavby obrazu, zejména snahu „vytvořiti v obraze kubický prostor pouhou barvou bez výpomoci linie, stínu nebo atmosféry“. K autonomii výtvarné formy začala postupně směřovat i malba Josefa Čapka. Výrazný posun znamenal zejména olej Kinského zahrada z roku 1910, který vznikl ještě před Josefovou studijní cestou do Paříže.

Měsíčná noc, asi 1904
Měsíčná noc, asi 1904
Stínová hra, linořez otištěný v Neumannově Sešitu erotickém, 1910
Stínová hra, linořez otištěný v Neumannově Sešitu erotickém, 1910
Kinského zahrada, 1910
Kinského zahrada, 1910